Ráda své úkoly dokončuji

11. 09. 2022 | Rozhovor pro časopis KULT

Zkušená politička Jaromíra Vítková je už šest let členkou Senátu ČR, kde působí mimo jiné jako místopředsedkyně Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Letos kandiduje znovu, konkrétně za koalici SPOLU. Jestli dáte právě jí ve dnech 23.–24. září svůj hlas, se můžete rozhodnout i na základě následujícího rozhovoru.

 

Od roku 1998, kdy jste prvně uspěla ve volbách jste se postupně stala městskou i krajskou zastupitelkou. Jste senátorkou. Dokonce jste dvakrát kandidovala i do poslanecké sněmovny. Podle čeho si vybíráte své cíle?

 Do společenského dění jsem vstoupila již v lednu 1990 s tím, že ráda budu svobodně a pozitivně ovlivňovat naši společnost a pracovat pro náš lepší život. V roce 2002 jsem se stala místostarostkou a s tím souvisela i kandidatura do zastupitelstva Jihomoravského kraje. Do Poslanecké sněmovny jsem kandidovala na nižších místech, abych ji spíše doplnila. Senát byl pro mě výzvou k uplatnění zkušeností z komunální politiky.

 

V roce 2019 jste jako senátorka převzala záštitu nad výstavou přibližující život kardinála Špidlíka – zmiňujete ho i na osobních stránkách. Jaký jste měla k Tomáši Špidlíkovi vztah?

 V roce 2019 jsem uspořádala 15 kulturních a společenských akcí k 100. výročí narození kardinála Tomáše Špidlíka. Výstava v Senátu byla jednou z nich. Kardinála Špidlíka jsem osobně poznala při jeho první oficiální návštěvě Boskovic v únoru 2004, několik měsíců po jeho jmenování kardinálem. Byla jsem oslovena jezuity, abych zorganizovala a zajistila jeho návštěvu.  Měla jsem samozřejmě velkou trému, ale po několika minutách, jsem cítila vekou úlevu. Kardinál Špidlík byl velmi vstřícný, uměl se vcítit do pocitů protějšku, oplýval humorem, energií a zájmem o nás i dění v Boskovicích. Byl to výjimečný člověk a na setkání s ním nelze zapomenout.

 

Mezi vaše aktivity patří i osvětový projekt Mariánská triáda, který vznikl, pro zvýšení zájmu o významná poutní místa na Blanensku. Máte již nějaké ohlasy?

 

Cestovní ruch je oblast, ve které se pohybuji již řadu let, mám i povědomí o takzvané náboženské turistice. Poutní místa lákají věřící i nevěřící, jedná se totiž o významné kulturní památky, které vypovídají o historii a kultuře našich předků. Projekt Mariánská triáda jsem plánovala více let, ale neměla jsem podporu měst a obcí. V roce 2020 jsem se rozhodla jej zafinancovat sama. Vytvořila jsem ve spolupráci s Římskokatolickou farností Křtiny, Vranov u Brna a Sloup v Moravském krasu každý rok naučný a turistický leták. Zájem je velký, dokonce se uvažuje o dotisku.

 

Jste velmi pracovitá a aktivní žena, která často zavítá mezi občany a diskutuje s nimi o aktuální problematice. Co dalšího se vám podařilo uskutečnit v regionu a považujete to za úspěch?

 Tato otázka je na velmi dlouhou odpověď. Mám čtyři témata: dopravu, školství, památky a životní prostředí. V dopravě se dlouhodobě věnují prosazování urychlení stavby silnice 43, nově označovanou jako S73. Aktuálně mám radost z toho, že se bude realizovat kruhový objezd pod společností ALPS směr Boskovice. Jedná se o tzv. předinvestici. Povolení stavby, výkupy pozemků a výběr dodavatele se očekává na podzim a termín realizace je jaro 2023. Co se týče celkově k silnici S73, minulý rok jsem hodně bojovala za zachování čtyřpruhu v úseku Svitávka-Moravská Třebová.  Začátkem roku jsem jednala s ministrem dopravy, který slíbil prověřit návrh Centrální komise MD ČR a posoudit relevantnost rozhodnutí pro střídavý 3pruh, které vydala. Připojil se ke mně také Svazek obcí pro výstavbu rychlostní komunikace 43.  Nakonec se moje úsilí vyplatilo a úsek Svitávka-Moravská Třebová bude opravdu ve 4pruhu, což považuji společně se starosty obcí za velký úspěch.

V rámci školství se podařilo zachránit dětské skupiny, propojit ministerstva MŠMT a MPSV v předškolním vzdělávání. Tuto oblast mám celkem dobře zmapovanou a daří se projednávat dílčí problémy. Řadu seminářů a konferencí jsem uspořádala v Praze i v regionu a to na témata: dětské skupiny, polytechnické vzdělávání, rámcový vzdělávací program, a mnoho dalšího. Hodně jsem také řešila problematiku středisek volného času a zachování jejich aktivit. Pokud mám konkrétní podnět z terénu, tak se snažím ihned propojit aktéry s kompetentními osobami a problematiku rozdiskutovat. Někdy je to běh na dlouhou trať, ale pokud vydržím, tak to přináší výsledky. Podařilo se prosadit do Rámcového vzdělávacího programu polytechnické vzdělávání, a proto chci i nadále usilovat o větší prestiž řemeslných oborů.

Uspořádala jsem konferenci na téma památkové péče, ze které vyplynuly dílčí problémy, jako například problematika archeologických nálezů, kterou bych ráda otevřela v dalším období v Senátu.

V životním prostředí jsem se věnovala zejména oblasti čistíren odpadních vod obecně a pak také pro specifickou oblast Moravský kras. Uspořádala jsem řadu seminářů pro starosty obcí.  I zde se daří posunovat postupně vpřed. Pro starosty obcí v CHKO bude připraven speciální dotační titul. Poslední akcí byla návštěva ministryně Hubáčková 8. srpna, kdy byl představen starostům velmi výhodný dotační titul, který mohou využít na řešení čistíren odpadních vod.

 

Co považujete za důvod k obhajobě svého senátorského mandátu? Je vlastně v senátorském křesle možné pracovat cíleně pro svůj region?

Jaké priority si dáváte za cíl v případě znovuzvolení?

 Snažím se podporovat obce v mém regionu a to jak velké, tak i ty malé. Moje obhajoba vyplývá z výše uvedeného, protože ráda úkoly dokončuji. Takže je třeba dále tlačit urychlení realizace silnice S73, pokrytí území mobilním signálem, televizní signál, podporuji aktivity místních akčních skupin, spolupracuji s okresní hospodářskou komorou, atd. Chci i nadále usilovat o větší prestiž řemeslných oborů. Dlouhodobě podporuji neziskové organizace a spolky, zvláště ty, které pracují s dětmi a mládeží. Prosazuji poctivou, odpovědnou a vstřícnou politiku.

  

Na svých stránkách se zmiňujete, že si ráda přečtete hezkou knihu. Mohla byste čtenářům Kultu nějakou doporučit?

 V posledních týdnech jsem četla řadu románů, které nově nahlížejí na období druhé světové války a holocaustu, jsou velmi citově náročné. Jako například knížka Jakuba Katalpy Zuzanin dech. Pak jsem sáhla po knize Aleny Mornštajnové Listopad, kterou jsem musela zavřít, protože mě autenticky připomínala období před listopadem 1989 a současnou situaci na Ukrajině. Proto jsem se rozhodla doporučit čtenářům nakonec knihu Cheryl Strayedové Divočina, která popisuje rozhodnutí mladé servírky a ta se vydává na 1770 km dlouhou pouť po americké pacifické hřebenovce. Sama překonává potíže hraničící s ohrožením života. Na cestu se vydala, aniž by měla ponětí o vysokohorských túrách. Napínavý příběh končí změnou jejího přístupu k životu. Je to hodně napínavá kniha, kterou doporučuji.

  

Nedokážu si vůbec představit, že máte při takovém vytížení čas sama na sebe. Pokud ano, tak jak jej nejraději trávíte?

Ve volném čase se ráda věnuji svým čtyřem vnoučatům, se kterými je radost trávit chvíle venku i doma. A když mají svůj program, společně s manželem vyjedeme na kole nebo pešky navštívíme okolí, protože je u nás krásně.