Bez spolupráce s našimi občany si neumím svoji práci představit
24. 07. 2017 | senátorka
Od listopadu loňského roku je senátorkou za Blanensko a Boskovicko. Jaromíra Vítková je zkušenou komunální političkou, ale i v Senátu se rychle rozkoukává. A navíc je hodně vidět. Potkávat ji můžete víkend co víkend na nejrůznějších akcích po celém regionu.
Od listopadu uplynulo přibližně sedm měsíců. Už jste si na vše v Senátu zvykla?
Od listopadu jsem získala řadu zkušeností. Nejdůležitější je mít kartu, se kterou prochází senátor hladce přes všechny recepce v budovách. Jinak zde každá návštěva musí projít kontrolou, nahlásit číslo občanského průkazu a má omezený pohyb. Karta je také důležitá pro hlasování prostřednictvím hlasovacího zařízení při schůzi.
Povinností je mnoho, ale nejdůležitější je účast na schůzích Senátu, ve výboru a na jednání vlastního politického klubu. Ve výborech jsou senátoři ze všech politických stran a probírají návrhy zákonů, novel po odborné stránce. V klubu probíhá diskuse nejen z odborného, ale i politického pohledu. Mimo účasti na těchto zásadních jednáních mohu navštívit i jednání jiných výborů k tématu, které mě více zajímá. Toho jsme využila hlavně při projednávání novely stavebního zákona a mohla jsem se zapojit do diskuse.
K uvedenému tématu jsem také krátce vystoupila na schůzi v rozpravě, která trvala šest hodin. Senát i sněmovna pořádají řadu seminářů a setkání na různá témata související s programem schůze s odborníky. Předseda a místopředsedové mají daleko širší program.
Kdo je Vám v horní komoře Parlamentu nejblíže? S kým sedíte v lavici a s kým v kanceláři?
Nejblíže jsou mi samozřejmě kolegové z klubu KDU-ČSL. S nimi trávím nejvíce času. Mám štěstí, že mnohé znám z minulých let. V kanceláři a v lavici sedím s Annou Hubáčkovou, se kterou se znám více než dvacet let. Obě jsme v minulosti pracovaly v oblasti ochrany životního prostředí a myslím, že jsme si velmi blízké i lidsky. V jakých pracujete výborech? Jsem zařazena do Výboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice, dále do stálé volební komise a jsme stálou ověřovatelkou.
O jaká témata se zajímáte a na čem jste se v Senátu už podílela?
Zajímám se o problematiku školství a vzdělávání, kulturu, ale i životní prostředí a dopravu. Jako nováček jsem dostala přípravu své první zpravodajské zprávy, konktrétně hodnocení Výroční zprávy Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Práce senátora je i o zajímavých setkáních. Na jaké nejvíce vzpomínáte?
Setkání je opravdu mnoho. S ministry a jejich náměstky, odborníky v projednávaných oblastech, ale i se skupinami, které před budovou „lobují“ za svoje požadavky… Ve výboru jsme například řešili petici občanského sdružení Klíček, které se dlouhá léta staralo o rodiny onkologicky nemocných dětí v Nemocnici Motol a náhle obdrželo výpověď z užívaných prostor.
Máte už i nějakou vtipnou historku? Jako že jste třeba zabloudila apod.?
V budově Valdštejnského i Kolovratského paláce se dá zabloudit velmi snadno. V historických budovách jsou hlavní schodiště a chodby, ale i schodiště pro „sloužící“. Stalo se mi, že jsem sešla schodištěm na nádvoří, ale dveře byly zamčené a na cestu zpět jsem se musela několikrát ptát (úsměv).
Prozraďte něco ze zákulisí. Jak se v Senátu vaří? Jaká jídlo máte nejraději?
V Senátu jsou dvě jídelny, jedna s obsluhou a jedna, kde si každý s tácem dojde k okénku. Zde je to rychlejší. Výběr je obdobný a já mám nejraději kuřecí nebo krůtí maso s čerstvou i vařenou zeleninou (úsměv).
Jaké to je pro Vás přesunout se částečně do Prahy?
K cestování mezi Boskovicemi a Prahou, mimo počátečního období spojeného se „stěhováním“, využívám rychlíky. Nové vagony jsou pohodlné a cesta trvá ze Skalice dvě a půl hodiny. Čas využívám ke studiu, mohu posílat emaily, SMS. Pokud se ptáte na ubytování v Praze, zvolila jsem zázemí v budově Charitas na Karlově náměstí, odkud je to do Senátu tramvají asi patnáct minut. Mám tam k dispozici pokoj s kuchyňským koutem a sociálním zařízením. Vzhledem k tomu, že schůze občas končí ve večerních hodinách, nedovedu si představit, že bych ubytování neměla zajištěno. Noční Praha je velmi rušná a oproti našemu kraji musí být člověk opatrnější.
Zvykli si už na Vás lidé z Blanenska v roli senátorky? Obrací se na Vás se svými postřehy a nápady?
Bez spolupráce s občany měst a obcí si nedovedu svoji práci představit. Po Novém roce, než se rozjela práce v Senátu, mi každodenní kontakt hodně chyběl. V současné době mě občané a také zástupci samospráv navštěvují a já zase na druhé straně vyhledávám odborné konzultanty.
Pokud Vás chtějí osobně navštívit. Kde máte v Blansku nebo v Boskovicích svoje kanceláře a kdy tam býváte?
V Boskovicích mám kancelář v Orlovně, v Komenského ulici 33a, v Blansku je kontaktní místo v Katolickém domě. V kanceláři jsem vždy, když nemám jednání v Senátu, případně na Jihomoravském kraji nebo městském úřadě. Někdo pracuje takzvaně z domu, ale to mi nevyhovuje, musím odejít „do práce“.
Líbí se mi, že i když už jste zvolená, nepovolila jste a stále se aktivně účastníte akcí.
Pozvání na akce různého zaměření a různými pořadateli mě velmi těší. Zde se setkávám s lidmi, kteří mi dávají zpětnou vazbu a je to možnost být v reálné skutečnosti.
Co volný čas. Jak ho trávíte?
Volného času sama pro sebe mám málo, když to jde, tak jsem moc ráda s vnučkami Adélkou a Klárkou, nebo jezdíme s manželem na cyklovýlety.
Jaké je Vaše přání do budoucna?
Zvládat vše tak, aby zpětná vazba od občanů byla pozitivní a abych mohla stále pomáhat tam, kde je potřeba.
Pavel Šmerda, šéfredaktor lifestylového časopisu MY FACE